Jedna stará paní

Již dlouhou dobu tu stařenku pozoruji. Prochází kolem naleštěných a vystavených odpadků, které nesnesitelně zapáchají. Domnívám se tudíž, že jí čas sebral funkci nosu. Popelářům se však její chování nezamlouvá a agresivně ji svým zvráceným pohledem prohazují skrze skleněnou výplň smetiště ven. Chcípni babo, čtu jim z prasečích ksichtů. Sleduji stopy té stařeny celé dny, pak se osmělím a za pomoci okapu se k ní vloupu do bytu. Už na mě čeká, prý mě svým dokonalým čichem větři po celou dobu mého špehování. V tom, depresivitu vyvolávajícím bytě, jsem si sedl na stoličku proti ní. Krom holých zdí se tu dají nalézt už jen dvě zažloutlé bandasky. Jednu z nich mi podá a zatímco si svlažuji hrdlo prapodivnou tekutinou, ona my vypráví neuvěřitelně krásné příběhy.