Jeho spravedlivá smrt

Odešel jsi brzy z rána,

zanechal jsi jen prázdný talíř a já,

já s pláčem slzy stírám

a svou ubohou duši týrám,

jen vzpomínkou na děsivou samotu.

Tu, co těžké zkoušce mě postavila

a jediným slůvkem mi nenapověděla.

Já umřít chci

a jít za tebou,

ne tady trpět tou nekonečnou samotou.

Chci stát tam po tvém boku

a slyšet tvůj nádherný hlas,

jak stírá hřích a nevinnost,

aby uloupil duši někoho z nás.

Ty vrahu naděje a zbožné lásky,

ty, co nemyslíš na jiné

a lásku bereš bez nadsázky.

Už nechci po tvém boku stát

a tvůj skvostný hlas poslouchat.

Už nechci umřít

chci dál žít

a samotu tak zatratit.