Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak...
10. 12. 2003
7
0
1646
Autor
Ikru
Jak bouřlivé vlnobití
bije mne uvnitř cosi
zmatená
rozervaná
nevím
kdo jsem
Jak květina uvnitř usychám
nenaplněna uvadám
Lístky ztrácejí se v prachu
naděje poslední zmírá
Skláním se k zemi
Jak motýlí křídla
zvedají se ze země
pozvednu se i já tam
tam, kde radost je
Křídel není nikdy dost. Já radši křídla, než vulgární slova ( těch je zase vždycky příliš mnoho).
Ale o to nejde. Báseň se mi moc líbí, hlavně první dvě sloky, ze kterých má čtenář silné, přesvědčivé pocity. ****
Jak Ikří křídla? ale jak víš, jestli mám křídla nebo ne? a motýlí křídla jsou přec krásná, jinak vím že křídel je v poezii hodně:-))
No, dobrá báseň, příjemné a čtivé zpracování. I když ten konec ztrácí trochu na dynamice. Ale i tak.-)*