Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vize

13. 12. 2003

1005

Autor

Alela

...to snad pochopíte...

Ty si teď spíš

a možná ještě zítra

a už mě nikdy neuvidíš...

A mně se rozplyne celá moje zem

jako se rozpadne skořápka, když kuře vyleze

a snaží se pak na nožičkách stát

budu na tom stejně já, snad akorát

nedají mě hnedka na výkrm do masokombinátu

jen už možná nikdy neuvidím mámu ani tátu

ani příbuzné a všechny přátele

a už nikdy se nebudu tvářit vesele

když půjdu se zahalenou tváří

po poušti, kde slunce věčně září

skroušená budu mít šaty rozervané

a svému muži budu říkat "pane"

když večer s bičem nade mnou

poručí mi pózu nádhernou

s výrazem vraha a běsem v očích

tak vyčerpaná a bez naděje skončím

mírně znásilněná a mé dítě

narodí se někde v Egyptě...

Miro, když jsem toto dílo sem dávala, byly ty kategorie ještě úplně jiné a jinak se to rozdělovalo a při renovaci na tuto podobu stránek, jak jsou dnes, se ta stará kategorie proměnila sama na vázané verše a mně se to nechce zkoumat a předělávat, ale asi to budu muset udělat - jak tak koukám, je to dost blbě zařazeno i u jiných básní, za co by mohla být další zbytečná kritika... Tak se měj a díky za upozornění, dlouho jsem tu nebyla, tak jsem si toho ani nevšimla... Pa, Alela.