Přežitek

Mé srdce je naplněné láskou, bolestí a smutkem.

Miluji to, co mi není dáno.

Přešla bych tisíce řek, pouští, hor, údolí pro svou lásku.

Budeš-li tam, půjdu za tebou, děj se co děj.

Ale nač když, vím, že tam nebudeš.

Nač tedy milovat to co mi není dáno.

Ten cit ve mě je tak zmatený, krásný a zlý.

Patří k lásce?...jestli ano, nechci milovat.

Až do konce své smrti, do konce mých dnů..

Lásko, proč jsi tak krutá?...

vždy jsem si myslela, že je na světě jediná krásná,

ale není..

Světe, proč jsi tak krutý?...

je na tobě něco krásné?..ptám se

Květiny snad?

ty také ne,jen na pohled...

Řeky, pouště, hory, údolí?

Ne..je to jen tvá přetvářka...

Vše si pro nás stvořil krásné,

však pouze pro lepší pocit...

Láska zdá se být tak svělá,krásná, naplňující.

Ale není....

Pravda, naplňuje..

Pocitem nádherným, můžeš někoho milovat,

však je jen převlečené utrpení...

Nepřetvařující...je pouze smrt...

tu máme každý jistou..

Proč se mi zdá vše smutné?

Proč?!

Odpověz mi osude!

Osud?

Osud - převlečená smrt s lepším pojmenováním..

Plno lidí je šťastných, mohou-li milovat...

a já nemohu být?

Celý můj život je jeden velký zmatek.

Proč bych to měla snášet?!

Už se mi nechce...

Kašlu na vše...

Budu žít bez květin, řek, pouští, hor, údolí.

Jestli to však nebude jen přežitek.

Uvidím....