Podivné poměry

Tohle berte jako přídavek k mým dvěma starším povídkám: Justiční omyly a Oskar a kojot. Některým se docela líbily a tak přidávám i onu třetí (a poslední) "charmsovskou", kterou jsem napsal před rokem... A těšte se na nějaké zásadní prohlášení...

Jednoho dne se Korčakov probudil a zjistil, že mu narostla prsa. Vypůjčil si od Aksamova šroubovák a běžel za Popovem pro radu. Ale přes cestu mu přeběhla černá žirafa a tak aby se uklidnil, musel zajít ke Třem Švábům. Když mu donesli vodku, začal se křižovat. Jak jsem to viděl, tak jsem mu jednu ubalil. Šli jsme pak raději dělat revoluci. Korčakov vytáhl ze studny kokos a ze záňadří (a jak se nadouval) protistátní transparent. Chtěli jsem protestovat před muzeem, ale předběhl nás Lopatkin a muzeum ukradl. Hned nás obklíčila policie a chtěla zatknout Korčakova za veřejné pohoršování. Korčakov se začal svlékat a z okna vypadl tajný. Z řeky vykukoval periskop zaměřený na Korčakův klín. Měl ho zakrytý rukama a policisté byli bezradní. Mají mu dát pouta? Vždyť by musel ruce z klína zvednout! Poprosil jsem kolemjdoucího orangutána o slupku od banánu, že bych na ní z oné mely vyklouzl. Bacil mě stojanem na kola. Lopatkin přiběhl a ukradl Korčakova i protistátní transparent. Zůstala mi jen boule na čele a kokos. Policisté mě pak asi hodinu mlátili, než se Lopatkin vrátil a ukradl je taky. Spoustu věcí jsem si tím ujasnil: Žijeme v pěkně podivném policejním státě. Jsou mi to ale poměry! Pozn: V tomto okamžiku příběh končí, protože Lopatkin ukradl autora. Inspirace: Daniil Charms

---