Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVánoční nálada
Autor
Atala
Vánoce navozují různé stavy, právě jsem se do jednoho z nich dostal, tak se chci podělit... :)
Vánoce jsou svátkem veskrze nostalgickým a člověk, ať chce nebo nechce, bilancuje nějakým způsobem věci minulé, jejich vztah k věcem současným a když je opravdu šťoura, jejich možný vliv na věci budoucí. Proto mají Vánoce pro mnoho lidí mnohem hlubší význam a jsou pro ně něčím víc než jen rozbalovaním dárků, bezuzdnou žranicí a zdobením stromečku. Lidé vidí do svého nitra a skrze něj i do nitra těch ostatních. Možná proto nemusí být Vánoce jen veselé, mohou být do jisté míry i "smutné", měly by být ale především příjemné. Nějakou hloupostí, čímkoliv, každý by si měl najít to své něco. Onehdy jsem se prohraboval ve věcech, které jsem kdy sesmolil a narazil jsem na dnes už celkem vzdáleně (jak časově, tak emotivně) minulou básničku, která pro mě v době svého vzniku měla silnou porci naléhavosti.
On jí řekl :
"Pohleď tam v dál
tam, mezi mraky
jak zářivé slunce
hraje si s oblaky.
Neboj se jít
odejdi v dál.
Však já to přežiju."
Lhal.
Musím podotknout, že i dnes se mnou poněkud zamávala. Naštěstí (nebo snad bohužel) z jiného důvodu než proč byla původně napsána. Vnesla do mojí letošní vánoční nálady radost, takový svěží závan životního optimismu, vodu na kytky, do které zrovna nasypali nové hnojivo, zkrátka, srdce mi pookřálo. A hned Vám povím proč. Ne že by básnička sama o sobě byla nějak dvakrát optimistická, naopak, je v ní až jedovatá dávka beznaděje. Optimistický na ní je ten konec, v návaznosti na fakt, že tohle teď čteš (čteme,čtete :o). To, že jsem tohle napsal. To je totiž nezpochybnitelný důkaz, že ON nelhal(ať se mu to tak v daný okamžik mohlo jevit). Důkaz toho, že každá situace, ať vypadá bezvýchodně jak chce, totiž nakonec stejně nějaký ten svůj východ najde a i člověk, ať se cítí sebezlomeněji a ryje nosem bahně jako pašík, se vždycky zase narovná a pokračuje po té své pomyslné cestě životem dál, přežije. Něco nechá za sebou, něco obrečí, ale když nemá opravdu velkou smůlu, něco nového taky najde a na cestě stojí s nově podraženými botami, které něco vydrží. A proto chvátej poutníče, neboť dálky čekají...