Den

Uváha o ničem a zároveň všem...

          Každý zná ten pocit, že za jeden den nemůže nic stihnout a také se den zdá velmi krátký. Naplánujete si na jeden den spoustu věcí a pak zjistíte, že prostě nemáte čas. Plány si tedy přesunete na druhý den, ale stejně je nakonec odložíte na neurčito. A takhle je to pořád dokola - prostě obvyklý problém dnešního světa lidí. Objektivně den trvá pořád stejně dlouho. Ale ve skutečnosti? Jakmile se náhodou stane, že se člověk nudí a nemá co dělat, nebo něco netrpělivě očekává, den se vleče a tomu pak přijde, že nikdy neskončí! A naopak, při zábavné činnosti den uteče neuvěřitelně rychle.
         Ale co s vlastně za těch dvacet čtyři hodin - 1440 minut - 86400 vteřin - dá vlastně udělat? Většina lidí by odpověděla - prakticky nic!Stejně člověk prospí aspoň jednu čtvrtinu celého dne! To aby den stál za to, musel by být prodloužen určitě o čtyři hodiny, klidně i více! Kdyby se tak stalo, lidé by potom byli snad ve větší pohodě, tolik nespěchali, měli mnohem více času na spánek, nebo na své přátele, a kdo by chtěl, tak i na tu práci. I když zase na druhou stranu možná by to vyvolalo pravý opak. Lidé mají nějaký vrozený instikt, a to snahu stihnout toho za den co nejvíce, protože nikdy nevědí, co se může přihodit v příštím okamžiku. A tak by se mohlo stát, že by čím dál víc pracovali, než trávili svůj volný čas třeba odpočinkem nebo zábavou. Teď, když ještě chodím do školy a mám tak víc volného času než pracující, určitě bych se přiklonila ke dni s větším počtem hodin. Přestože stále nemám tolik povinností, abych je musela tak často odkládat na neurčito, stejně by se mi hodilo víc času na své zájmy. Ale až budu pracovat, zvlášt pokud by to byla práce umožňující povýšení, nevím, jestli ten čas navíc využila na zábavu, a nebo bych se snažila víc pracovat, abych co nejrychleji povýšení dosáhla!
         Teď se ale vraťme k tvrzení, že za den se nedá nic stihnout. Takových dní je v našem životě většina. Přesto jsou dny, kdy stačí  i pouhých několik vteřin a život se může obrátit o celých stoosmdesát stupňů. Dozvíte se něco důležitého, něco smutného a nebo třeba také o někoho přijdete! Někdo se na určitý den připravuje třeba několik let - učí se na přijímací zkoušky, cítí se naučený a sebejistý, že určitě musí uspět. A nakonec vůbec neuspěje jenom proto, že ten den měl prostě špatný! Jelikož úspěch může záležet i na jednom momentu. Jak se kdo vyspí, jaké ten den je počasí a jestli ho zrovna něco nebolí.
         A stále je tu hlavní otázka : proč jsou dny dlouhé, tak jak jsou?Kdo rozhodl, že den bude trvat zrovna dvacet čtyři hodin? A kdy se tak stalo? Důvod je spojený se Sluncem. Jeho vlivem, jak se Země otáčí kolem své osy a také kolem Slunce. Ale proč se Země pohybuje zrovna takovou rychlostí? Kdyby se točila pomaleji, den by trval delší dobu! Ale bylo by to vyhovující řešení? Co takhle den ještě zkrátit...?

---