Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seno comment...
28. 12. 2003
5
0
1266
Autor
hledamsvojitvar
Možná bych nebyla tak šílená, kdyby lidem
okolo stačily náznaky...
Mám strach, závidím a jsem slabá.
Chci "tak trošku ublížit" a pak uklidnit a
utěšit. Chci si dokázat že mám moc vzbudit
pocit viny i útěchu.
Ani jedno se mi nedaří. Jsem jen obtížný
hmyz odehnaný mávnutím ruky.
Koho vlastně nenávidím?
Čeho se bojím?
A kdo za to všechno může?
Z mého pera teče nenávistný ingoust, ale když je
nenávist na papíře, aspoň mi nekoluje v krvi.
Každý, kdo se přiblíží, je buď připoután
tak,že nemůže dýchat,
nebo odkopnut pryč.
Každý kluk
A zase ta samá písnička:
Kdybych si byla jistá jeho přátelstvím, nemusím
být zlá a nenávistná.
Nejsem. "Otravuju"
Čí je to vina?
Kdo to může změnit?
Já...? Jak?
Mám slzy v očích.
Nemá cenu plakat, když kolem není nikdo,
kdo by mě obejmul
(a nejde jen o ten prostý pohyb)
není kolem nikdo, kdo by rozuměl, proč mi
teče z očí ta slaná voda...
Neteče. Zastavila se na půli cesty a já
mám bezvýrazný obličej.
Přejde to. Jako všechno.
Ale radši krizi a pláč, než obličej
bez výrazu a hradbu uvnitř.
Radši nenávist a vztek a hlouposti, než
to všechno vzdát
Radši rozbít celý svět napadrť,
než mít rozumný výraz způsobený apatií.
Otrokyně
Zabila bych otrokáře, ale neznám jej
Miluje mě?
Ukaž mi, jak vypadá svoboda
okolo stačily náznaky...
Mám strach, závidím a jsem slabá.
Chci "tak trošku ublížit" a pak uklidnit a
utěšit. Chci si dokázat že mám moc vzbudit
pocit viny i útěchu.
Ani jedno se mi nedaří. Jsem jen obtížný
hmyz odehnaný mávnutím ruky.
Koho vlastně nenávidím?
Čeho se bojím?
A kdo za to všechno může?
Z mého pera teče nenávistný ingoust, ale když je
nenávist na papíře, aspoň mi nekoluje v krvi.
Každý, kdo se přiblíží, je buď připoután
tak,že nemůže dýchat,
nebo odkopnut pryč.
Každý kluk
A zase ta samá písnička:
Kdybych si byla jistá jeho přátelstvím, nemusím
být zlá a nenávistná.
Nejsem. "Otravuju"
Čí je to vina?
Kdo to může změnit?
Já...? Jak?
Mám slzy v očích.
Nemá cenu plakat, když kolem není nikdo,
kdo by mě obejmul
(a nejde jen o ten prostý pohyb)
není kolem nikdo, kdo by rozuměl, proč mi
teče z očí ta slaná voda...
Neteče. Zastavila se na půli cesty a já
mám bezvýrazný obličej.
Přejde to. Jako všechno.
Ale radši krizi a pláč, než obličej
bez výrazu a hradbu uvnitř.
Radši nenávist a vztek a hlouposti, než
to všechno vzdát
Radši rozbít celý svět napadrť,
než mít rozumný výraz způsobený apatií.
Otrokyně
Zabila bych otrokáře, ale neznám jej
Miluje mě?
Ukaž mi, jak vypadá svoboda
hledamsvojitvar
16. 01. 2004Slůůůníčko
12. 01. 2004
Kdyby magická,... myslím, že to známe všichni..
Začarovaný kruh
vystoupit z něho těžké
ne však nemožné
První krok jsi ty
Věřit sobě
Mít ráda sebe přes sebe
ne přes druhého.
Stojíš za vlídné slovo
lásku
Jako každý i nejmizernější tvor na světě.
Děláš chyby... To my všichni.
Nestav hradby, tobě ublíží nejvíc.
Víš to. Moc dobře.
Zkus jednou tu zvednutou cihlu
s lehkým povzdechem a úsměvem na tváři
zase položit zpět na zem
a nestavět
Dovol si být zvědavá
a svá...
Hradbu může zbořit i láska,
ale nečekej na ni...
Jdi jí naproti tím
že budeš svá
Věř si
Věř.
(nic, co k sobě připoutáme vědomě, s námi nezůstane...)
daruj s láskou svobodu ..
až tohle přebolí..
Dřív to nepůjde..
Sílu ;)
hledamsvojitvar
29. 12. 2003
Jo, jo, jo a zase jo - moc jo ... zejména první a poslední. Takové terapeutické. Takové hodně k sobě blízké. Takové lidské ... ***