Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Moje cesta

28. 12. 2003
1
0
2525
Autor
Jolina

Tak tohle je taková mála úvaha o životě. Vím, že porovnávat život s jízdou v autě je trochu netradiční, pro některé třeba napochopitelné, ale přečtěte a posuďte sami!

I cesta může být cíl.

O. Janota

Studené slunce pomalými tahy maluje na jarní modrou oblohu rudé červánky, den se chýlí k západu. Sedím na pohodlném, houpavě uspávajícím sedadle oprýskaného automobilu. Sama. Volant pevně svírám v ruce. Bystrýma očima sleduji zrcátko, ve kterém se odráží klikatá silnice podobná plazící se zmiji. Utápí se za mnou v nekonečné dálce zelených lesů a v nekonečnosti se opět objevuje přede mnou. Stejná, ale jiná. Snad ji namaloval malíř svou pevnou rukou, snad ji však čas dokreslil viditelné maličkosti, kterých se dokáži všimnout pouze a jenom já.

Výkřiky hladových ptáků, zbytky umírajícího sněhu, vykvetlé sněženky a první zlatá hvězda na černém plášti obklopují mou cestu, doprovází mě na dlouhém lidském výletu. To je můj svět. Má cesta. Točím tím uzavřeným kruhem, kruhem stálého rození a umírání bez konce, který ovládá každý můj další krok, další minuty putování na této cestě. Jedu s koly pevně přimknutými k černému koberci. Dýchám. Cítím se živá. Žiji. Nic si nenamlouvám. To je má cesta. Můj svět. Jenom můj cíl. A to jsem já, kdo řídí těžko změnitelné zákonitosti kolem sebe.

Silnice přede mnou utíká stále dál. Pozor! Nezapomeň odbočit. Auto zamrká pravým okem, přibrzdí si, změní svou rychlost.Hezky s klidným rozmyslem, neunáhlit se a vychutnat si i tu zapeklitou křižovatku, na které může čekat i velké a těžkou předvídatelné nebezpečí. Můj přítel na čtyřech kolech zhasl své oko, pokračuji v jízdě plynulým přidáváním plynu. Auto postupně zrychluje dech a jako nafouklý balónek uhání vstříc dalším rozcestím. Problém v mé hlavě zmizel, jsem ráda, že je vyřešený bez jakýchkoli šrámů. Ale třeba byl tak složitý, jak se zprvu zdál.

Sama dobře vím, že svět je plný všerůzných křižovatek, mohu si vybírat z mnoha cest, cestiček, ulic, uliček, silnic a silniček. Několikrát se člověk splete a vybere nesprávnou cestu, zařadí šatnou rychlost. Potom mu však v srdci vyskočí zlatá jiskra, která svým teplem opět rozsvítí novou naději. Vycouvat však ze slepé a prázdné ulice je nejtěžší. Zpětná zrcátka se zamlží, nebe sešle na zem hustou mlhu. Oběť je pohlcena bezvýznamností dalšího nuceného putování. Chvíli se bezradně rozhlíží, kam by se před zradou počasí ( či sebe sama ) skryla, ale nakonec stejně nezbývá nic jiného. Zkusí se vrátit tam, kde bude s úsměvem na tváři stát na rovné a opět nekonečné silnici. Potom stačí čelit už jen těm vysokým dopravním značkám, které na naší cestě životem neminou nikoho z nás.

Slunce už uzavřelo svůj žár do nebeského pokoje, nebe se posypalo milióny hvězd. Ptáci utichli, vše je pomalé, klidné, ale já se svým živým neutuchajícím mládím utíkám po své cestě stále nebojácně vpřed. Co to? Instinktivně prudce zabrzdím a srdce se mi rozklepe, jako by se chtělo rozpadnout na spousty lesklých střípků. Před předními koly auta proběhne srna. Hledíme na sebe, tiše, s porozuměním, snad jsem správně pochopila to její upřímné děkuji. Mladá, rychlá, trochu divoká, ale zdvořilá kráska odběhne do tmavého lesa ve stráni. Jde po své cestě, kterou jsem pro ni dokázala zachránit.

Každý v sobě má brzdu nebo je alespoň připoután bezpečnostním pásem. Neskáčeme a nevrháme se po hlavě i do těch nejhlubších vod, sami dobře víme, že křižovatek je mnoho, ale jedna z nich, jedna nenápadná cesta může být ta konečná, ta, kde čtyřkolý přítel nebude chtít pokračovat v cestě. Život nám oběma, stejně jako spolehlivá myčka aut, ukáže černou tabuli s čitelným nápisem : STOP. Tuto černou tabuli s pekelně červeným písmem uvidíme v životě pouze jednou , tam, kde končí všechny cesty, tam, kde vyhasnou všechny naděje, odejdou všechny cíle.

Silnice utíká stále vpřed. Povzbudím auto a vyrážíme vysokou rychlostí do dálek. Bezhlavě rozrážíme studený noční vzduch. Pocit hlídané volnosti, neužitečnosti, ale důležitosti. Alespoň jednou si nevšímat dopravních značek, které před nás život nenápadně staví, alespoň jednou se vymanit z pravidel obyčejné cesty a poznat nový, ještě nezažitý pocit. Zároveň však rychlou rukou hlídat brzdu, kdyby rozjásané nohy vypověděly službu. Cesta je můj cíl, jedu se svým cílem v zádech, ale další nedosažené sny vyrůstají jako mrakodrapy před námi. Život nám vyl svěřen, život je nesplnitelný cíl…

Spolknuti životem stojíme a popojíždíme nekonečnou cestou, spletenou z mnoha hadích provázků, které se jako neposedné horské potůčky rozbíhají do rozmanitého a překrásného světa. Dýcháme, myslíme, prožíváme, hodnotíme, odsuzujeme… jdeme. Jdeme dál těmi prašnými cestami, vybíráme správné i nesprávné směry, stavíme na červenou. Stále jsme však velmi zvědaví, co nového, nepoznaného nám další křižovatka přinese. Jen se nebát, vždyť cesta je náš cíl…

3.4.2003


j_i_r_i_k
23. 01. 2004
Dát tip
No tak to je hlavní, když si tohle můžeš říct :)...

j_i_r_i_k
22. 01. 2004
Dát tip
Eh, ten přítomný čas mi nějak ujel :))) (červenající se smajlík)...

Jolina
22. 01. 2004
Dát tip
Jo, asi jenom trochu, není to tak dávno:) a bylo to na gymplu moc fajn:) ale teď je to taky:)

Jolina
21. 01. 2004
Dát tip
Nebereme, ale náš profesor používal různý citáty :smajlík s moc rozesmátou pusou:::)))))

johanne
20. 01. 2004
Dát tip
ten začátek mi připadá trochu krkolomnej, ale pak už to jen a jen graduje... líbí se mi to... už proto, žes našla neotřelý způsob, jak pojednat o běžném tématu :)

Jolina
20. 01. 2004
Dát tip
Díky moc, potěší. Jo, musím ještě zapracovat na sobě a textíkách:)

Jolina
20. 01. 2004
Dát tip
No, toho Janotu nevím na tuty, ale chyba je možná vinou našeho prosefora z gymplu:)

j_i_r_i_k
20. 01. 2004
Dát tip
Aha, tak to zkusím zapátrat, jak to vlastně je... Vy berete na gymplu Janotu? (smajlík s vykulenejma očičkama :) )...

j_i_r_i_k
19. 01. 2004
Dát tip
Jo jo, lenost já znám :)... A na ten film určitě nezapomeň... A ten Janota mi pořád vrtá hlavou...

j_i_r_i_k
18. 01. 2004
Dát tip
Jůůů... Tak jo, jdeme na to :)... Není to "I cesta může být cíl." - Peťa Fiala? Ale proti Janotovi taky žádné námitky, takže poho... Vidělas Straight story (od Lynche - pro něj vcelku netypické)? Pokud ne, vřele doporučuju, myslím, že si to vychutnáš... Jinak krásná metafora skýtající mnoho prostoru pro pravdy, které si chce případně čtenář dodat... Ale na můj vkus trochu moc popisu (což je důvod, proč jsem nepřečet spoustu klasických děl, ač jinak mohou být dobrá)... Na druhou stranu to člověka nutí zpomalit a poutá ho to k textu, takže to asi má svůj smysl... A to budiž vše, závěr - líbí :)... Jo a když si vychytáš chyby, bude to ještě lepší ;)...

Jolina
18. 01. 2004
Dát tip
Jo, už mi někdo psal, že tam jsou, ty chybičky, trochu lenost, víš? Ten film jsem neviděla, jop, možná trochu popisu, ale ono to tak do té školní lavice mělo být:) Díky!

Jolina
29. 12. 2003
Dát tip
Díky moc, to potěší, mám radost, že se někdo ozval! Máš taky dílka, že bych zavítala????:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru