Modlitba

...rádio si brouká tiše stejnou písničku tramvají popojedu zase kousíček blažen kdo vymyslel mažoretky města postavená z kostek na hranu strojům duch skomírá v písni o libozvučnostech zdá se že holky věděj líp zač je toho loket Blažen kdo vymyslel názvy předmětů avšak nikde nenajdeš to, co hledáš toť podstata bytí. Jestli lidi maj taky takovej bordel v představách... Při čekání na vlak podzemního metra mi upadne vzpomínka Karlovka se třpytí po ránu celá stříbrná - protkaná velejemnými krámky celoživotním posláním je pokořit blbce ... taky už stárnu někdy existence bolí výtvarník si meje ruce stejně často jako doktor a svět utíká rychle okolo Saxofon asi pláče koli je lidí zdeformovanejch a člověk hledí dál do budoucna uplakaná tramvaj přistává na letišti Staroměstská a člověk píše básničky který nejsou pravda ...a ještě jednu radu ti dám nedělej nikdy všechno tak sám (akce: Denně jeden verš, jaro/léto 99)

---