Tanec ve vločkách

Dar nebes pro přírodu,

pěřina jenž hlásí příchod zrodu...

vločka za vločkou vytváří svůj šat

a šat ač chladit by měl....cítím jak touží mne hřát.

Padáš mi z nebe,dlaně otevřené mám,

v nich chytám tebe,taješ v nich....to není klam.

Něžně mne hladíš, hebkost tvá spaluje...

poddávám se...tolik svádíš a tanec...ten...graduje.

Bílá tvoje čarokrása,líbezná a chladivá,

chtěla bych být tvoje....váza...vločkám milá...vábivá.

Ve váze by vše se vodou stalo a ....nebyl by konec nádheře,

vodu vypít by se dalo....osvežit tvář.....smočit kadeře.

Ve vločkách zběsile se točím a jednou zastavím se snad,

své rty do sněhu vložím a pak možná přejde hlad.

A budu syta vloček doteků...pro krásu....něhu....souznění...

,,,a bude konec nářekům....zasvítí slunce do koutů sklepení.

Dívám se k nebi....vločka padá,své ruce vztáhnu směrem tím.

Buď mine mne....nebo spadne ráda....a možná čekat budu....Kolik zim ?

Padá......

Tančím.....