SOS-Save Our Souls

Zítra, za tejden, prostě někdy jindy. Omlouvám se, teď to nechci

řešit. Nemám na to čas, náladu, peníze, energii ani chuť.

Každej pořád něco mele o duchovním rozměru, o netěle a síle

někde mimo nás. Všechno jde mimo mě. Sem sobec

a nechte mě bejt. Proč má každej tu potřebu se v někom

porejpat, omílat dokola ty samý populační problémy a to,

jaký je dneska vůbec počasí? Já mám potřebu se vyprázdnit.

Hlavně střeva.

Nějak to ze mě nechce ven, protože to stejně nikoho nezajímá.

Nasaďte si všichni ty vaše různobarevný brejličky a koukejte.

Nasaďte si všichni ty vaše znetvořený masky a hrejte.

Hrejte to samý divadlo. Scénář je stejnej od počátku všeho

a bude až do konce.

Nikdy se z toho nevymotáte, ať už v sobě máte cokoliv.

Myslíte si, že děláte něco pro svět, pro lásku, pro kámoše,

pro čest, pro sebe a co z toho? Pachtíte se tim svym životem,

jen abyste pak tak jako tak umřeli, chcípli někde na zaplivanym

hajzlu.

Zdá se vám to pesimistický? Já vim, myslim, že může.

Jsou to jenom kostrbatý věty, skládačky z nahodilejch slov.

A co já? Věřim? Věřim tomu nad timhle? Je to celý jenom kec,

jedna velká lež a žvásty.

Jestli na světě existuje nějaká pravda - sem s ní.

Jestli existuje nějaká duše, co stojí za záchranu, radši se jí

zbavte. Je to chyba v systému.