Chladné ráno

Chladné ráno

Šel jsem studenou ulicí kde tmu střídalo šero. Bylo mi zima, ale ani ne tak po těle jako v duši. V příšeří jsem zahlédl něco mihnout se ve větvích stromu. Byla to veverka, ale byla trochu zvláštní. Měla krásně hebký kožíšek svádějící k pohlazení a byl nádherně sytě modrý... a i ve světle lampy bylo dobře poznat jak na jejím chvostě přecházela barva do tmavších odstínů. Na chvíli do mne zabodla malá očka aby o vteřinu později ukryla své malé tělíčko vysoko ve větvích. O pár kroků dál ve vysypaných odpadcích u popelnic snídali vrabci. Žlutými zobáčky, které jim mimochodem docela dobře ladily s temně fialovým peřím, rozhrabovali zbytky a prali se o lepší sousta. Zajímavá studená ulice, řekl jsem si a ten vnitřní chlad mi sevřel srdce. Nebo to je jen v mé hlavě? Ta převrácenost myšlenek a vidění? Od toho okamžiku mám sice v mozku zmatek a je možné že si jen představuji jaké by to bylo. Že jen podvědomě chci aby tady bylo něco jiného, aby tu nebyla ta příšerná a nudná šedivost která se objevila od toho okamžiku, možná že jen chci vidět něco nevšedního abych něčím zahltil ten chlad ve mě. A ni ranní slunce nerozehřeje tu námrazu uvnitř těla. Která se zrodila toho okamžiku...

---