Tak to je pravda, protože já dneska náladu nemám, respektive mám, ale špatnou. No co, zítra vstanu už pravou. Nakonec, všechno zlé je pro něco dobré - princip polarity. A s tím Bohem - osudem... věřím, že osud/Bůh míchá karty, ale my jsme ti, co hrají. Mysli na to :)
Pěkná úvaha, hluboce dojemné. Ale pravdivé? hmmm... proč tolik smutku. Vždyť dokud nám slunce svítí nad hlavou, je důvod se smát, ne? A navíc, karty jsou stále na stole a je i na nás, jak s nimi naložíme.
Kdepak, karty jsou v ruce a dokonce v Boží ruce. A tam nikdo z nás pozemských nedosáhne... Proč se smát je vždycky důvod, jenže když není nálada, tak to prostě nejde...
Díky za podporu. Někdy si připadám jako list papíru postavený na hranu, který z obou stran podpírají moji přátelé. Jsem všem za tuhle "podporu" moc vděčný a modlím se za ně, aby při mne zůstali, protože jsou opravdu to nejcenněší co mám. Do očí bych jim to asi neřekl, ale asi to tuší, a proto doufám, že mne nezradí. Víš, hodně často přemýšlím o tom, co to je vlastně přatelství. Je mi 19 a myslím, že jsem to už poznal. Je zajímavé zjištění, že když se dostaneš tzv. do srabu kolik málo lidiček Ti opravdu pomůže... Je to určitě moje hodně špatná vlastnost, že si vybírám přátele jen podle toho, že vím , že mne nebudou za rohem pomlouvat, podrážet mi nohy nebo mne někdy v budoucnu zradí, jenže co s tím? Dali by se sice spočítat na prstech dvou rukou, ale zato se na ně můžu kdykoliv spolehnout. Někdy mne hodně mrzí, když všichni Ti jmenovaní jsou zaneprázdnění a já nemám jít s kým do kina nebo prostě ven. Tak jdu sám se svým horším já. Znám hodně lidí, kteří tvrdí, že mají stovky kamarádů, já jim to ale nevěřím právě kvůli mé životní zkušenosti... Zkus se nad tím taky zamyslet a pak mi dej vědět kolik jsi napočítala, pokud jsem Tě už naprosto neunudil mým životním příběhem... :-)
Z toho, co jsi mi napsal, na mne padl takový smutek, že jsem nevěděla, co Ti sdělit. Škoda, že nejsem TEN, který karty rozdává. Dala bych Ti ty nejlepší - věř mi.
O psychologii jen hodně okrajově. Docela bych tomu ale i věřil, proč ne? Někdy mi ale na druhou stranu přijde, že druhů osudu je setsakramentsky málo, o ty lepší je ohromný zájem, prakticky hned se rozeberou a další nejsou k dostání, no a na mne zbydou scénáře krátké, smutné, nezajímavé, tmavé. Přitom mám tolik elánu a životní energie... Tak proč?
Zajímavé. Zajímáš se o psychologii? Prý existuje JEN 32 druhů životních scénářů. Jako karet...Gratuluji-ať Ti ta ESA dlouho vydrží! Ahoj Tereza
Díky upřímně za uznání. Máš zajímavý web sites :-)
Díky upřímně za uznání. Máš zajímavý web sites :-)
hezký, nejdřív mi to připadalo trochu ohraný - Bůh si hraje a zmítá našimi osudy, ale ten konec se mi líbí
Samá ESA.
Nejlepší kombinace.
Nezapomenu na zbylých 31 osudů...
fakt :)
Pánu se nikdy netřesou ruce, je neustále v našich srdcích, provází nás a naplňuje nás radostí. My to ale často ignorujeme a přes všechnu jeho ,,snahu", jsme smutní.
Písmák