Zimní

Stromy. Staletí sukovití starci smáčejí své nečesané tvrdé pačesy, jindy tiše chřestící, dnes však mlčenlivé spletence v husté kaši bezmračné oblohy. Jemné závoje halí tu rozlehlou, třpytně nazelenalou, od obzoru k obzoru napjatou křehkou kru...
Úzké béžové stuhy všité do leteckých tras, hebce narudlé potrhané šátky červánků, smutně rozpitý kruh znaveného slunce. Jakoby nenasytný čas vyssál barvám intensitu, nepravidelné úseky vybělila posypová sůl...

V dutinách města polehává rozměklý šlem - sníh smíšený se vší špínou a hříchem uspěchaného světa, hmyzí pohyb bezpočtu nohou, ošoupaných kabátů a naditých nákupních tašek s prodřenými, vyspravovanými uchy, zubožených vraků stárnoucích těl a zpřelámaných duší. Výseč mého pohledu křižují tramvaje, koly vykrajují do hnědé břečky tenké linie.

---