Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Muž v krávě

11. 01. 2004
1
0
702

Náš druh měl během historie šanci vypořádat se slušnou řádkou hrůz. Otroctví, hladomor, epidemie, kanibalismus, nekonečná historie bojů. Zabíjení v arénách pro potěšení. Křížové výpravy. Hromadné znásilňování. Plynové komory. V trýznění těl protivníků jsme se dostali na absolutní vrchol. Jsme šikovní. Na druhou stranu. V mezidobích umožňoval milosrdný běh času zapomenout na prožité utrpení. Naše realita však všechny tyto emoce pojímá. Jsou součástí naší kultury. Historii, její temná místa, stejně jako násilný obraz přítomnosti každodenně zobrazují média. Síť. Reflektujeme jej prostřednictvím filmů, dokumentů, fotografií, obrazů. Svou vizuální podstatou jsou tedy stále přítomny. Myslím, že je to dobře

Muž v krávě
/sen/


Procházím se uličkami arabského města. Asie. Nízká kamenná stavení s malými okny, vybělená sluncem. Hodně lidí, rozčilené hlasy.
Nevím, co se děje, jsem jen náhodný chodec a se svým přihlouplým obličejem si zde připadám poněkud nepatřičně. Snažím se pochopit, kde jsem. Kolem pobíhají lidé, nějací vojáci. Jdu přes hezký upravený dvorek se zurčící fontánou. Domy mají pestré barevné omítky, vidím květiny, úzkou, chladivou chodbu s vysokými oblouky, úkryt před teplým slunečním světlem, které zalévá všechno kolem.
Vejdu do chodby a při chůzi pozoruji jednotlivé vchody do domů. V chodbě je příjemný stín. Všude je otevřeno, lidé přenášejí nějaké věci, všichni křičí. Zdá se mi, že zvuky vyjadřují radost.
Jedna z chodeb je zavalena sutí. Slyším uvnitř nějaké hlasy. Nářek. Jdu za zvukem, ale nedaří se mi odstranit zátaras ze spadlých trámů. Nešťastně se dívám kolem sebe, pak zahlédnu nějaké vojáky. Křičím na ně, ale neslyší mě.
Jdu tedy k nim, snad se mi je podaří přesvědčit.
Projdu na konec chodby, vejdu zase do světla. Vidím skupinku pěti vojáků se samopaly. Zdvihnu ruce a usmívám se na ně. Ukazuju do chodby. Vojáci na mě neragují. Dívají se někam za mě. Otočím se.
Tahle část domu je zbořená. V šedé suti leží muži a drží živou krávu. Kráva leží naznak, má roztažené končetiny, u každé z nich stojí jeden člověk. Jeden z mužů drží její hlavu. Kráva má rozřezané hrdlo. Vyříznuté hlasivky, aby zoufale nebučela. U břicha se jí sklání dva lidí. Vrážejí do ní dlouhé nože a opatrně ji otevírají. Dívám se po lidech. Všichni napjatě pozorují.
Kráva sebou občas škube. Muži ji svírají jen s největším úsilím.
Přejdu blíž. Vidím, jak muži v rozřezaných útrobách nahmátnou něčí nohu. Několika šikovnými tahy rozpárají krávě břicho. Lidské chodidlo, pak tenká hubená noha. Zevnitř vytáhnou nějakého muže. Muž je nahý, má netečný bojácný výraz, bílou zkrabatělou kůži, vodnaté, jakoby uplakané oči. Postaví se vrávoravě na nohy. Musí mu pomoci. Cestuje pohledem od jednoho člověka k druhému, mám pocit, že je slepý.
Voják, který muže vylovil z kravího břicha šmikne nožem. Jedním rychlým pohybem odřízne muži kůži nad temenem hlavy.


Nicollette
19. 05. 2005
Dát tip
jo tohle je vona a ty vojáci v kongresový hale taky pamatuju měl si to jako sbírku NO TIP jo :o))))))))))))))))))))

NO TIP, please. :-) Only dream.

Přesunuto z nicku: Zly

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru