Vojáci v kongresové hale

Vojáci v kongresové hale
/sen/

Přes velké tabule kongresového centra cítím slunce. Velké kongresové auditorium se stupňovitým hledištěm je z poloviny zaplněné. Sedím v jedné z pohodlných lavic a poslouchám příjemný hlas řečníka. Nevím ani, o čem hovoří, je mi příjemně a lenivo v paprscích slunce. Přemýšlím, co tady dělám. Asi nějaké další školení, možná veletrh, projekce nových filmů. Musím se usmát myšlence, že mě docela baví poflakovat se po těchhle zbytečných akcích, kde nejlepší částí představení je oběd zdarma a série neužitečných reklamních předmětů v igelitové tašce na závěr.
Rozhlédnu se kolem sebe. Možná tady bude nějaká hezká žena, kterou bych mohl oslovit.
Ta myšlenka mě zahřeje, stejně jako poklidně ubíhající čas, vyplněný monologem řečníka.
Do místnosti vejde muž. Za ním další dva. Zvedne ruce, zjedná si pozornost.
Musíte okamžitě odejít. V místnosti je bomba.
Chvilku zavládne ticho.
Lidé se začnou chvatně zvedat ze sedadel.
Nechte všechno ležet, zavelí muž. Dívám se na něj. Je vysoký, oblečený v tmavých šatech. Mluví klidně, jakoby spiklenecky. Jasně a stručně vysvětlí, co máme dělat.
Jdeme dlouhou širokou chodbou, po světlých dlaždicích. Z levé strany, přes sklo, cítím sluneční paprsky. Vidím východ. Velké skleněné dveře. U vchodu stojí nějací muži. Když mě vidí přicházet, krátkým úsečným posunkem mi naznačí, abych pokračoval s ostatními. Neodporuji.
Přijdeme do velké, tmavé místnosti, hluboko v útrobách budovy. Má černé stěny. Žádná okna.
Jen pár židlí rozestavěných kolem stěn.
Uvnitř je asi deset mužů. Jsou tmavě oblečení, vysocí, svalnatí. Klidní. V krátkých trhavých střizích vidím skupinku, se kterou jsem sem dorazil. Nervózní, zoufalí lidé, neklidně těkající po mužích, rozestavěných v místnosti.
Muži rozhodnými pohyby formují dav do skupin. Pak si povšimnu. Na zemi sedí nějací lidé. Mladí lidé z dredy, kývají se a opírají o stěnu. Vypadají jako nafetovaní.
Jeden z mužů otevře úzký průchod v černé, třpytící se stěně.
Řekne. Něco. Nerozumím mu. Musím se nahnout blíže k němu.
Říká, že všechny vchody jsou zaminované. Jediný východ je touto chodbou.
Je to úzká chodba, uvnitř je tma. Muž pokývne a gestem ruky tiše vyzve skupinku, aby vešla do chodby. Vypadá, jako by se usmíval.
Nelíbí se mi.
Pozoruji, jak lidé mizí v chodbě. Chodba je úzká a nízká. Lidé se musí ohnout. Jdou chodbou v podivném předklonu.
Jsem poslední na řadě. Muž u vchodu se na mne podívá. Ukáže, abych šel. Nelíbí se mi to.
Zavrtím hlavou. Posadím se mezi dva dredaře na zem a opřu se o zeď. Muž se na mě dívá a pokrčí rameny.
Zavře dveře východu. Vytáhne z kapsy velkou vysílačku. Tiše do ní hovoří.
Zpod zavřených dveří z chodbičky se ozvou vzdálené výstřely.
Napřímím se.
Nářek.
Muž mluví do vysílačky a pozoruje mě.
Uslyším zvuk. V protější stěně se otevřou dveře. Ani jsem si nevšiml, že tam nějaké jsou. Trvá to asi vteřinu. Zevnitř vyjdou vojáci. Plně ozbrojení. Muž vysílačkou uděluje příkazy. Klidný, soustředěný, stejně jako ostatní muži v místnosti. Na zemi nás sedí asi patnáct. Vidím, jak z otevřených dveří vycházejí další vojáci. Jdou po dvojicích. V rukou nesou nějakou železnou konstrukci. Vypadá to jako lavička se třemi nohami. Dva vojáci jdou k nám.
Zvednou lavičku nad naše hlavy. Pohlédnu na ni. Jsou na ní hroty, které směřují na naše hlavy. Dredaři po mé levé i pravé straně zdvihnou ruce v obranném gestu.
Hroty lavičky jim projedou tělem.
Uhnul jsem. Ve vteřině, naplněné ochromeným strachem pozoruju jednoho z dredařů, jak se pokouší s hrotem vraženým do těla vzdorovat tlaku. Mimoděk mi tak dá prostor, abych se zpod lavičky vysmeknul a zůstal nezraněn. Smrším se jak pružina a vší silou jednoho z vojáků kopnu do pánve. Rána jej zasáhla, takže se pustil lavičky a zavrávoral. Otočím se na zemi a vší silou kopnu dalšího vojáka do holeně. Muž s vysílačkou to netečně pozoruje a mluví. Jeden z vojáků, kteří mezi tím dorazili, na něj kývne. Otočí se ke mě. Drží v ruce dlouhou, dvoumetrovou tyč. Jde ke mě a pozoruje mě.
Zdvihne tyč. Lezu pozpátku před úderem tyčí.
Udělá jeden úsporný rychlý pohyb.
Vidím, jak mě tyč, opatřená hrotem, bleskově zasahuje přímo mezi oči.