Linda rodí

Linda rodí

/sen, 10 krátkých, jeden drsný/
1. Sedíme v restauraci. Vykládám Lindě historku, jak moje máma chodí venčit psa. Máme 18 let starého tlustého psa, který už nevidí a stěží chodí, stejně jako matka. Máma ho nechce nechat utratit, protože má pocit, že když ten čokl umře, ona umře taky. Takže ho chodí venčit, vždy vynese tu věc z bytu, potácí se s ní v náručí a dole trpělivě čeká půl hodiny, než pes pochopí, co má dělat. Nahoru po schodech už to nezvládne ani ona, ani pes, takže matka popadne psisko za zadní nohy a pes do schodů capká jen po předních. Pes traktorek.
Linda se směje

2. Vykládám Lindě historku, jak se mi s J. nedařilo natáhnout si kondom. Linda se usmívá.

3. Jdeme s Lindou městem. Prohlížím si její šaty. Líbí se mi. Vezmeme se za ruce.

4. Nakláníme se s Lindou z balkónu nějakého hotelu. Dole tleskají nějací lidé. Nevím, co říct, tak zmateně kynu rukou. Linda se na mě podívá a říká "uhni". Na balkón vejde David Koller, rockový zpěvák. Stydím se.

5. Jsme s Lindou uprostřed nějakých světel. Bloudí nám po těle. Chytáme si světýlka po obličejích.

6. Linda mi ukazuje, jak cvičí. Podivně se kymácí a říká: Že je to dobré, žejo?

7. Jdeme s Lindou lesem. Potkáme nějaké lidi. Pozdravíme je, oni se na nás usmějí. Říkají, že viděli v jezírku nějaké ryby. Jdeme se tam podívat. Hluboký lesní hvozd. Ledová, hluboká voda v lomu. Přes spadané kmeny vidíme dravé skvrnité podlouhlé ryby. Důležitě Lindě vysvětluju, že jsou to zmutovaní sumečci, nesmírně draví. Na mělčině jsou malé drobné šedé rybky. Vyženu je kusem klacku z vyhřáté vody do hloubky. Chvilku je pozorujeme, jak se třepotají v černavé vodě.
Najednou se ode dna zdvihne asi třímetrová černá pruhovaná ryba a během několika vteřin všechny malé rybky spolyká. Oba se otřepeme rychlostí útoku. Ryba teď pluje těsně pod hladinou a následuje naše pohyby, jako by se po nás dívala. Jdeme pryč.

8. Jdeme s Lindou kolem řeky. Řeka je neuvěřitelně čistá. Vidíme v ní plavat obrovské, dlouhé, obrovské ryby. Oba mlčíme.

9. Tancujeme. Linda má krátké šortky. Říká, že neumí tančit. Nabízím ji, že jí to naučím. Podívá se na mě a řekne: Ty?

10. Ukazuju Lindě brouka v průhledné plastikové krabičce. Hezký, kovově lesklý, s podélnými červenými pruhy. Pobíhá po krabičce. Linda chce, abych ho pustil na stůl. Bojím se, že je jedovatý. Řeknu jí to. Linda se usměje a otevře krabičku. Brouk vyleze ven. Pochoduje Lindě po ruce.

+zlý: Jdu sám. Jsem v oboře. Hezký letní den v lese. Vysoké, nádherné stromy se pohybují v mírném větru. Temně zeleno, kam oko dohlédne. Pochoduju po pasece, kličkuju mezi pařezy. Přes plot obory vidím přicházet nějakou rodinku. Zdraví mě a něco na mě volají. Jdu blíž k nim, usmívám se.
Když přijdu blíž, slyším je křičet, abych utíkal.
Úsměv mi zmizí z obličeje, když se kouknu se po směru, kterým mi ukazují.
Sto metrů ode mě sedí obrovský medvěd.
Díváme se na sebe.
Medvěd sedí. Pohne se. Začne běžet mým směrem.
Vzdychnu. Dám se do klusu. Plot obory má tři metry na výšku. Má velká, drátěná oka. Medvěd se přes něj nedostane, má masivní konstrukci, stačí mi vyškrábat se nahoru.
Lezu rychle nahoru.
Jsem nahoře.
Ohlédnu se po medvědovi. Právě dobíhá. Přehodím nohu přes okraj plotu. Druhá noha, pevně zaklesnutá do drátěného oka se pohybem vysmekne. Ztrácím rovnováhu, snažím se dohmátnout plotu, ale letím medvědovi přímo do náruče.

/realita/
Probudím se. Zpocený, ale alespoň bez tlaku v prsou, stažených úzkostí.
Přemýšlím ve tmě. Proč se mi zdálo o Lindě?
Pak mě napadne. Vždyť má rodit. Teď někdy. Nebo až za týden. Nevím.
Plácnu sebou do postele. Chvilku přemýšlím. Pak se rozhodnu. Zavolám Denisovi.
Podívám se na mobil. Jsou dvě ráno.
Bude už spát.
Odklopím kryt, vyťukám esemesku.
"Čus hombre. Zdálo se mi 10x o Linde. Je vsechno v poradku?"
Chvilku počkám. Nic. Asi už spí.
Než usnu, pípne telefon.
"Linda je v poradku. Zvlada uplne v pohode. Zato ja umiram stresem."
"Aha, tak tos byl ty. Mel jsem jeste jeden divny sen"
Chvilku je ticho.
Pak prijde zprava.
"Bude to dobre. Rodit budeme az za tyden."
"Tak jo. Cus."
Nez usnu, dorazí ještě sms. Na uklidněnou.
"Znas tohle? Jiricku, proc olepujes toho krecka izolepou..
Aby mi neprasknul, az ho budu za chvilku sukat"
Zasměju se do tmy.

Druhý den dopoledne.

Jdu po ulici. Zpráva od Denise.
"Narodila se nam Eliska. Ma 3,5 kila, 53 cm. Ve ctyri rano. Je krasna. Denis."