Zmatení

Už zas sedim u tohohle křápu,
jsem bezradnej a nevim co dál,
v tomhle světě nic nechápu,
a to je důvod abych se bál.

Nevim co si počnu,
když takhle zblblej jsem,
sotva se tě dotknu,
rozplyneš se jako sen.

Bezmoc je to nejhorší,
ale já to nějak zvládnu.
Někdo mě vždy podrží,
ale ty mě táhneš ke dnu.

Tak píšu tuhle sračku,
nevím jak to skončí,
nedělej ze mě hračku,
nekouknu do tvých očí...