Příběh jedné, co chtěla lásku z knížek…

(a ještě pohádkových)

 

 

I. (poeta)

 

Tvé struny umlkly

A já se zamykám

Na sedm západů

Sama ni nevím kam

 

Můžeš mě vyprostit

Ze stříbrných okovů

Stačí jen slova Tvá,

Zpívejme pospolu.

 

Ó, pěvče vzácný,

Antický poeto,

Tvůj rým je krásný,

Však stále nejde to.

 

Přidej víc jistoty pro mé srdce zkřehlé,

Drž si mě pevně a žárli i na můj stín

Ať pousmát mohu se nad Tvým bláznovstvím

Ať vím, že v lásce není nejedlé a jedlé,

Ať nepřipadám si sama s břemenem svým

Ať vím, že stesk náš je stejně šíleným.

 

II. (princ)

 

Jak princ pro mě přijedeš na bílém koni,

Uřícen cestou mi poklony složíš,

Tys celý život čekal jen na mě,

Cestou k trůnu mi nabídneš rámě. 

 

Já budu hvězdou Tvou, překrásnou večernicí,

Zasažen láskou tou na kolena padneš, princi,

Budeš věrně a napořád sloužit své dámě,

Mnohokrát ještě nabídneš rámě.

 

III. (rytíř)

 

Pouta už drtí mé dlaně,

Ach, z čeho jsou ty okovy,

Narostly ostny či zuby saně

Se do mých rukou zahryzly?

 

Odežeň draka, rytíři chrabrý,

Zachraň mě za spárů ničivých

Já zamkla se tu, nyní však zmírám

Bez dotyků Tvých laskavých.

 

Mé srdce strach obklíčil

O pomoc volám,

Nemohu najít klíč,

Na ruku pomocnou teď čekám

Tolik chci odsud pryč…

 

IV. (prozření)

 

Pohleď mi do očí, těmi se najdeme,

Plameny lásky v nich stále hoří,

Skládám Ti omluvu za tužby přehnané,

Neváháš s otevřením dveří

 

Pozbyly půvabu důkazy,

(slova, rámě i statečnost)

Přísahám, navždy Ti věřím,

 Těch zkoušek bylo víc než dost.

 

Ty miluješ mě, pomáháš,

otevřels dveře bez výhrad,

Jsi poetou, princem, rytířem…ne, víc!

I když já byla na tě zlá,

já chtěla víc, než mohs mi dát,

Mám chyb v sobě plno,

To jen tvá láska nastokrát

Zakázala ti – mně, nehodnici

- zasloužené sbohem dát.

---