Bigoň

Nevysvětlitelné na českých drahách...

Bigoň Dveře se za průvodčím se zaklapnutím zavřely a kupé žilo zase svým životem. Dvě kypré vesničanky pomlouvaly krávy ze sousedního družstva, a nutno dodat, že nejen krávy. Sympatický vysokoškolák pročítal skripta v domnění, že se ještě stihne naučit to, co za semestr ještě ani neviděl. A to ho zítra čeká opravný termín. Jak moc mi to připomínalo má studentská léta. Takhle to trvalo asi čtvrt hodiny. Pak začala krajina za oknem ubíhat pomaleji a za chvíli vlak zastavil. „Lázně Kynžvart, Lázně Kynžvart!“, ozvalo se z nádražního tlampače. Snad nikdo nepřistoupí, napadlo každého z nás. Už tak je tady málo místa. „Dobrý den!“, pozdravil muž s objemnou taškou. „Je tady volno?“ „Samozřejmě,“ přikývla znechuceně první žena. V zápětí nato se z tašky začalo ozývat škrábání a chroptivé zvuky. „Vezete pašíka?“, zeptala se druhá žena. „Ále, kdepak, koupil jsem bigoně,“ odpověděl příchozí. Družstevnice přikývly jakoby nic. Po chvíli to ale už jedna nevydržela a začala s výslechem: „Jak vlastně vypadá takový bigoň?“ „Ale , Mařka, nedělej, že to nevíš. Co já se jich za mlada napásla!“ „No, podívejte,“ řekl muž,“je to bigoň, tak vypadá jako bigoň, ne?“ Asi minutu bylo ticho. Pak se zase mluvilo o kravách a nejen o nich, a o tom, že co to mladá Vonásková vzala na Obecním úřadě do rukou, chlapi se bojí chodit i do hospody. A že starého Kulhánka neodvezli s infarktem, ale s totální opicí,… Hezký student se mezitím snažil soustředit na ta svá skripta a chvílemi nad tím koulel očima,zelenal a zase ztrácel barvu a zpocené dlaně si otíral o džínové kraťasy, tak bezvadně roztřepené na stehnech, jak to miluji. „Co vlastně žere takový bigoň?“ , zase to nevydržela ta první. „Ale teta, je to bigoň, tak žere to, co bigoň, nemyslíte?“ Muže její zvědavost rozzlobila. Chvíli chodil podrážděně po chodbičce a pak odešel … no, víte kam. Obě ženy, mimochodem na kost uražené, napadla v jednom okamžiku stejná myšlenka. Vstaly a otevřely tašku. V ohromení zůstaly stát s vytřeštěnýma očima. Ústa dokořán. Tak to jsem už ani já nevydržela a nahlédla do tašky. Ze svého úžasu jsem se vzpamatovávala až do Plzně. V té tašce byl totiž …… ohromný bigoň.

---