Labutí naděje

 Jezero plné labutích per
orosené smutkem a krví
slzy derou se zběsile ven
ach Bože proč to tolik studí ?

jezero plné břehů od tvých stop
plné stínů od pohlazení
zde naději tvé postavili hrob
k beznaději a odsouzení

oči hnědé jako bláto na dně jezera
z nich leknín vzkvétá nad hladinou
mezi mnou a tebou je teď mezera
ale možná že ty jsi jedinou....

na dlaních jizvy od labutě
na srdci křídla a perutě
na duši flastry a obvazy
.... na krku z tvé labutě provazy

jezero plné chmíří co šimrá
... hřeje to a neumírá
to labutích mláďat plná hladina
pro ně ty jsi jejich jediná..

..naděje jež vrátila se zpět
nenech je nikdy s křídly odletět
na břehu odlitky z dvojích stop
já neznám naší lásky strop

chci být jezerem a tvou novou labutí
a chodit po dně tvých hnědých očí
...naděje plakat tě nenutí
vzlétni tam kde bolest skončí....

...