TRILOGIE NA NÁŠ ROZCHOD

I. ---TOBĚ---(Už ani nedýchám...)

Řeže to a píchá

jak dýka, jak dýka

přeražená mícha

těžko se dýchá

chválím tě, chválím

v křečích se válím

naražená ostnem

směju se blbostem

zasněná v pláči

dvě slova mi stačí

neslyším tě, mlčíš

oči máš vlčí

hrdost v nich a pýcha

už ani nedýchám...

svět se mi hnusí

tebou se dusím

zastavená v čase

mluvím už jen polohlasně

Kamkoli jít,

komukoli dovolit mě mít

nechci, nemám zájem

nevypršel ještě nájem

naší lásce

i když visí na oprátce

patří ji ještě jedna šance, ne?

Říkáš, vše je ztracené

konec pravíš?

Ach bože, mami!!!

II. ---MÁMĚ---(nejhorší jest dokonáno)

děsím se má mámo

nejhorší jest dokonáno

co to bude teď

když před námi tyčí se zeď

jako to nejhorčejší ráno

slyším ne, když čekám ano

bude všechno hnedka jasné

jak nebylo, všichni žasnem

především já vím,

jsem tvá dcera, né tvůj syn

a co nebylo jistě začne

zapomeň na uštěpačné

scény všechny, co kdy byly

co všechno lidi si slíbili

a co si všechno řekli

když byli zlí a vzteklí

vždyť já nechci víc než jen

trochu vstřícně a něžně

aby se můj kluk ke mě měl

mám pocit, že mi oněměl

né, neboj nemám žádnou schýzu

trochu soucitu a vízum

do jiného státu

taky potřebuju tátu

potřebuju všechny vás

i když mě z vás jímá ďas

a kdyby všechny lásky zhebly

snad nebudem nikdy tolik zdechlí

abychom si lehli

a ani prstíčkem nehli

snad se budem prát

né víc né míň, tak akorát

tolik co potřeuje láska,

která hoří jak hvěda jasná

což je právě strašné

nevíš, kdy ta hvězda zhasne

nevíš, kdy to skončí,

kdy řekne prrr děsný kočí,

kdy se slunce pootočí zády

a ty zjistíš záhy,

že zas nemáš nic,

že nebudeš mít víc nikdy

proto zeptáš se až ráno

na večer máš vystaráno

a do rána oheň zhasne,

tak čekáš, až zas všehno začne

ale nebudeš pak chtít

už ráno něco vysvětlit

proto já děsím se má mámo

nejhorší jest dokonáno

co to bude teď

když před námi tyčí se zeď

jako to ...

III. ---MNĚ---(V křídlech andělích pero havrana)

Zvrácenost v poslušnosti schovaná,

jak v křídlech andělích pero havrana

vždycky se jedou vyjeví

jak běs v očích lstivé hyjeny,

neude se na nic ptát a rovnou spustí,

jak jsou všichni lidé zlí a hnusní,

jak se proti tobě spikl celý svět,

jak je lidské plemeno jen změť

pouhých zlodějů a lhářů

podvodníků, zrádců, šmelinářů

tyranů a krutých vrahů,

jenž berou své děti na hůl

despoti a kati

co si nechaj říkat tati

plní přetvářek a křivd

prý´s to měla vědět dřív

že svět plný jidášů a pilátů

šlape ti zezadu na patu.

A ve tváři s klidnou recesí

nabídne ti podobnou profesi...

Jednou tě navštíví a všechno ti to řekne

a skončí slovy smlouva podepsána peklem.