Svatební II.

Pro společnou cestu životem není třeba stát za plotem, není třeba mít papír a kroužky, spíš odpustit drobné dloužky, vědět kdy druhý by tančil rád a kdy se cítí stár či mlád, ve chvílích smutku radost dát a stále při sobě jen stát. Pro společnou cestu životem není třeba brát útokem vše co by člověk chtěl mít, někdy je třeba i snít. Věrnost a lásku, společný cit, to vše je třeba společně ctít, co druhý chce také sám chtít a jeden druhému oporou být. Přeji vám štěstí a také lásku a když čas přidá nějakou vrásku, vztah ať se prohloubí stálostí a každodenní radostí, ať netrápí vás starosti, ať v srdcích mír se rozhostí, ať žádná duše není sama přeje Vám kamarádka Hana.

---