Teď už tě chápu...

Omlouvám se všem za tento výlev, ale musela jsem to udělat, žádala si to moje duše. Nežádám vás tedy ani moc o kritiku, spíš o pochopení, sama vím, jakou to má, tedy spíš nemá slohovou úroveň.Doufám jen, že má slova doletí až někam za řeku Stix..

Kdysi jsi řekl, že mě líbá vzduch

a taky chrání nebe

že okolo mě je tisíc zázraků

 

Smála jsem se ti…

 

Říkal´s, že mám věřit

prý dokážu cokoliv

a zaleknout se jen hranic vlastních snů

 

Cukaly mi koutky…

 

S podivnou vášní šeptal jsi

„Lásko, ukaž cestu bílým havranům.“

Pak jsi líbal moje spánky, já možná i usnula

 

Tvé zanícení mě však stejně nutilo k úsměvu…

 

Čas plynul bez rozmyslu a já tě pozbyla

z hrobu jsem stvořila mohylu pobledlých bláznů

vzpomínajíc památku tvého jména jsem tvrdila, že slova jsou hříchy

 

Až dnes se tvým slovům nesměju, pochopila jsem…promiň

 

---