Hřbitovní život

Vítr vál a točil se, vysoké květy se houpaly v jeho rytmu, vítr proudil divoce u země a vysoká stébla trávy se ohýbala, z hlubin země se skrz čerstvě navršenou hromádku hlíny drala ven slepá žížala a mrtví z hlubin země zpívali dunivý chorál, měsíc schoval svou tvář za těžké mraky a dole ve vesnici se zběsile rozštěkali psi a tu z hrobů začali vyplouvat duše a tančily a pobíhaly po cestičkách, svíce hořely a veselé plamínky vrhaly mihotavé stíny náhrobků a pojednou začal v divokém rytmu burácet vítr v korunách holých stromů, v dáli se zablesklo a dole na tom kousku svaté  půdy vypukl zmatek, v divokém reji, přikryti závojem líně se plazící mlhy se proplétají dávno zapomenuté osudy povstalců z dřevěných vězení pod povrchem země, v hrůzné temnotě se šklebící bezzubým úsměvem, neslyšný hromový dupot mnoha párů nohou rozezněl těžkou zemi a neviditelná armáda se šikovala do nekonečného zástupu na jehož konci stáli ti nejvěrnější zakladatelé této podivné společnosti, a ostatní přihlíželi a ševelili, a velitelé dnešní noci se dali do práce, zmatek nahradil řád, a pak všichni společně se vydali za zdi hřbitova, kráčeli a po poli a někteří se vznášeli a smáli se, a tak došli až do malého lesíku uprostřed polí, kde se sloučili do malých skupinek a vzhlíželi ke kříži, který tu stál, a nastalo tíživé ticho, jen vítr zpíval v korunách stromů dál chorál mrtvých, když pojednou kdesi v dálce  temně zahoukala sova a přízraky ustrnuli v očekávání, mohutný kříž se hrdě tyčil proti temné obloze a všudypřítomný vítr roznášel uvadlé květiny a stovky bledých rukou se po nich natahovaly a chytaly je v letu, a mrtví výskali a rozjařeně poletovali honíce se za vynášejícími se kvítky, proplétali se mezi stromy a vesele se vyhýbali sami sobě a když pak každý alespoň jeden květ měl, vraceli se všichni zpět ke hřbitovu a pochvalovali si dnešní noc, vzadu mimo skupinku šli dva osamocení milenci a dívka měla ve vlasech květy, tu zase celá rodinka i s dětmi a malý chlapec škádlil svoji sestru, až došli zpět a všichni se spolu loučili a mizeli pod zemí znavení ale šťastni, a chystali se ke spánku, poslední svíce uhasínaly a za pár okamžiků se už na východě prodraly přes obzor první paprsky slunce a kohout ve vsi oznamoval všem konec další slavnosti života…