Potajmu

Potajmu

Zase mě chytl za ramena

smutek z toho, že nejsi tady.

A teď, tak trochu unavená,

počítám slzy a tvý zrady.

(Jako bych věřila, že to pomůže).

Víš, nemůžu prostě zapomenout,

jaký to bylo po nocích prstem

čeřit kaluže.

Nemůžu zapomenout, jak v nočních tramvajích

Tiskl´s mi dlaně tak, že už to víc ani nejde

a na to, jak tiše padal sníh…

Nemůžu zapomenout… Co na tom sejde…

Naložím dnešní den v láhvi formalínu,

ještě se zbytky nedopsaných děl,

přidám ho do sbírky něžných splínů

(jenom tak potajmu, abys to neviděl).