Vztek

Sedím na druhé straně autobusu a pozoruji tě a ty mě.Já se na tebe dívám s láskou, ale ty na mě s pohrdáním.Proč ke mně sakra nejdeš?Copak už jsi zapomněla na včerejší večer?

Pořád mi říkáš, ať se nechovám jako malej kluk, ať mám víc iniciativy.Ale proč já?Protože jsem kluk?Protože o tebe mám zájem?Copak ty o mě ne?Jak se tak dívám do tvých očí, kterém jsem na tobě moc miloval, vidím jen masy ledu.Až mě z toho běhá mráz po zádech.Copak jsou to stejné oči, které mi beze slov šeptaly, jak bezmezně mě milují?

Stejně jako tvoje oči , tvé srdce se změnilo.Po tvé dobrosrdečnosti, po tvé laskavosti v něm nezbylo ani památky.To není stejné srdce, které jsi mi dávala.Ale teď mi to konečně dochází.Už pomalu končí doba tvé nadvlády v mé duši a v mém srdci.Mé oči prohlédly skrz tu mlhu, která se tam nahromadila tvou pomocí.Copak si myslíš, že nevím s kým mě celou dobu podvádíš?Celou tu dobu jsem si namlouval, že chyba je u mě.Vždyť já ,nezkušený mladík, nemá ani tušení, o co se jedná.Musím říct, že jsi mě poučila.Ale byla to velmi tvrdá lekce.Moc tvrdá.Co jsi mi to udělala?Tos nemohla mít víc trpělivosti?Asi ne.Mě ta moje už došla.Už nebudu tolerovat hnusnárny, které mi provádíš.Už nechci snášet bolest, kterou mi působíš. když flirtuješ s celým městem..Věřil jsem ti.Každou chvíli jsem přemýšlel, zda mám u tebe šanci, jestli jsem pro tebe dost dobrej.Bohužel jsem to bral z opačneho konce.To ty jsi ta špatná.To ty mě nesáháš ani ke kolenům.Jak jsem se s tebou mohl jen zahazovat?

Teď jsem zcela vyléčen a tak můžu s čistý svědomím říct to, co jsem ti měl říct dávno: POLIB SI PR….L.