Buď tiše

Uvšdomuji si, že nejsem básník ani nic na ten způsob, ale tím, že něco napíšu, se cítím lépe...

Buď tiše,
neříkej nic.
Anděl zas píše
jednu ze svých mazanic.

Nemohu se soustředit,
myšlenky si se mnou hrají
a já je chci zastavit!
Melou se mezi sebou potají.

A já se ptám,
sice jen sama sebe:
Jakou oběť za lásku dám?
Proč miluji zrovna Tebe?

Křišťálová koule nic nepoví,
je průzračná jako mé touhy.
I ten kvítek sněhový
je utvořen z měsíčné mlhy.

Tak proč mi neodpovídá?
Nač jsou pak otázky?
Místo odpovědi klidně snídá!
Tak řezavě bolí střepy lásky

---