Vzpomínka na podzim

...A mraky zase letěly šíleně rychle a bylo ráno odřený od balenejch cigaret a křišťálový vítr se lehce otíral o duše a čistil, smáli jsme se bláznivě, suchý listy chrastily po kapsách, pusu plnou čerstvých kaštanů, levný víno sládlo na rtech, pokojný tisíciletý dech stromů rušil nervní drkotání mýho srdce. Mystérium chvíle, jenom chviličky maličký, jako vzpomínka, co si uložím na dno  podzimního sáčka a na jaře najdu ji zase jistojistě tam. Prsty žlutý od tabáku, listy žlutý od tabáku, červený od studu a tudíž s pamětí, neboť se pýřily za včerejší opilecké řeči as, kdy se vyznaly tak jak já z nevědomí srdce.