Dopis Tobě

Posloucháš, co ti říkám?

slyšíš můj hlas?

                                 ne...

...proto teď píšu tyhle řádky,

tužkou nalezenou na nočním stolku,

píši ti pravdu, bez muk a bez oprátky,

s láskou prolezlou až do kostí morku...

Není to vyznání

spílám ti, rozhořčena,

štvě mě tvé chování.

Jsi jako dítě, žádná změna.

Nechci být loutka na špagátku,

tvá kulisa pro společnost,

či fotka z bulvárního plátku,

ty nehledíš na skutečnost.

Obejmi me, dej mi pusu,

měj mě aspoň trochu rád

zabal smutek do ubrusu,

chci se s tebou zase smát!

Proč mě pořád využíváš,

vždycky po mně něco chceš,

stále pryč ode mě býváš,

tak mě nech a pryč už běž.

Jdi pryč, zdrhni, odcestuj,

opusť mě, i srdce moje

moji trpělivost netestuj,

už jsem svá, již nejsem tvoje...

__________________________

sbohem, miluju tě...ale to přejde