Nedokončeno ...

Tak jako znenadání, pocítil jsem lásky cit,

po dlouhé době hledání mít kde zakotvit.

Naše společné putování však krátké mělo být,

to jsem však ještě nemohl vytušit.

Šeptáme si něžná slova v šeru ztemnělé taverny,

Víc než cokoliv jsem si byl jistý, že za pomoci lucerny,

lze projít i temné části dlouhé, příkré a nebezpečné cesty,

bezpečně a hezky, stačí jen když jen malinko chceš – Ty.

Nyní bloudím ztemnělým městem opět sám,

za lživou maskou blahobytu nikým nepoznán.

Další část mého já odešla navždy pryč,

Pro Tebe mám než cukr Ty pro mne jen bič.

Náhle ráno procitám, vnímám mořské brízy poryv

Cítím bolest v srdci – lidský sval bolestí jest pokryt.

Něco je  špatně, tedy nakonec nebyl to jen pouhý sen,

Nahodit úsměv a přežít v smutku další zbytečný den.

Bez Tebe – zbytečný den …