smutná

Z kostela zvony rozechvívají vzduch.

Údery zvonů vyhnaly z věže holuby,

by zvěstovali že přibyl další duch,

dobrý člověk jehož už nic nebolí.

Zas o jednoho živého dobráka méně,

chodit bude po světě zas o vdovu víc.

Nemocné srdce měl, teď nebolí ho nic,

plamínky na jeho hrobě hoří tak líně.

Věrný přítel stále čeká návratu svého pána,

leží na koberci u postele kde nedospal rána.

Stále naivně čeká že se pán vrátí,

ne že ho jeho nemocné srdce zradí.

Na rozmezí nového dne a noci

Už neměl život ve své moci...