osm dvojek

Kožené křeslo v něm šedý stín

na stolku váza a v ní zvadlý blín,

vedle ní odrbaných karet pár

mastný talíř a na něm kaviár.

Za oknem rozprostřela se již temná noc,

zatím se stínu vůbec nechce spát – moc.

A pak, hraje tady tuhle hazardní hru o lásku,

rozum a srdce jeho řeší kritickou otázku.

Už zase prohrál, vytáhl si osm dvojek,

na osm sejmutí, a tak bude zase sám.

Na svoji nedočkavost rozum to svádí jen,

srdce pak na lživou naději, milovaných pan.

Večer ji vídá jak u cukrárny na rohu,

kam spolu chodili na jahody se smetanou,

převzal jiný stín jeho vlastní úlohu

a vodí jí ulicemi láskou omámenou.

Teprve na světle po dalším rozednění

Zjistil stín ošklivou - falešnou věc,

Odrbané hrací karty  byly poznačený

Do ruky jeho se teď vkrádá třes.

Jest údělem všech šedých stínů

Snášet statečně bolest vesmírů.