Stíny duše

Dlouho jsem viděl hlouposti,

dlouho žil jsem v lehkosti,

naše duše trpěly,

sami v rohu, kde nesměly

navzájem se vůbec dotknout,

nesměly se totiž pohnout,

jenom krčit se a čekat,

čas nečinně plynout nechat.

Teď jsou chladné, necitelné

v této době přemizerné

nezahřejí se ani trochu,

ztuhly jako kůže hrochů.

Jsou jen plyn, éter, vlnění,

záchvěv smrti a zrození,

bez nich jsme mrtvoly v šatech

pár informací v datech.

Kde je mají mocní velikáni,

když uvnitř zůstali sami,

na krku prázdné bubliny,

srdce ementál, bujné uzliny ....