Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seléto...
25. 02. 2004
3
0
1283
Autor
mezinka
Uprostřed pole žlutého, ruce roztažené k světu.
dech přiškrtila jsem záklonem hlavy..
vlasy si šeptaly s vrcholky klasů
a vítr ovíval mi lehce údy..
Samota okolo tloukla mi srdcem o stěny,
stěny co vzrostly od prvního dechu,
z hrdla chtěl vytrysknout proud čistého smíchu
křičím..já hlasem vše ničím...já řvu!!
Vstupte... jsem bránou vaší...
proč stojíte.? Vždyť se vám klaním...
Živost...
plnost....
sytost...
úsměv květiny...
vaše touhy vám vyplním.. a půjdu.....tam, kde neusnu..
Cítím to velmi podobně jako Lens... teprve při druhém čtení z ní začínám něco mít a podvědomě cítím, že budu-li vracet a číst ji opakovaně, bude se chovat jako téměř bezedná studnice pocitů... významů... a dojmů...
Mystika tam jednoznačně je...
T**
"Vlasy si šeptaly s vrcholky klasů" - no to je naprosto úžasné, první sloka celá vystihuje výtečně atmosféru. Jako celek tento text vyvolává silně mystickou atmosféru. Oslovení neznámých (duchovních bytostí/chlapů?:) je také povedné svou dvojznačností, eroticko-mystickým nábojem! Dávám tip.