Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Už zase ...

26. 02. 2004

1816

Autor

Madlen

Nesnáším deprese

sou jako recese

co vrhaj´mě do jámy

rozdíraj vo trámy

Nesnáším slzy svý prokletý

milenky obutý

na odchodu …

ty slzy kovaný

ze zmatků vyrvaný

nesnáším ty jejich tisíce jehliček

co rvou mi kůži z těla

Zbude ze mě kostí pár

nechám na nich hejno vran

vyrýt drápy „nevermore“

než rozletí se za obzor

Táhněte už všichni k čertu!

Jen … možná ještě poslední přání … kdyby mi tu mohly vrány nechat jedno pírko.

Bodnu si ho pod kůži, aby mi připomínalo, že

L Á S K A N E E X I S T U J E !!!

Bylo by to zcela v režii starého přísloví "odříkaného chleba největší krajíc"...to pírko má přece připomínat, že láska neexistuje...! A prokleta...(?) proč hned tak silná slova…depku přece občas míváme všichni… Pro každý případ však přeji brzký rozkvět sil a slunečnější náladu...