Posedlost

Před chvíli jsem se pokusila zapsat do písmáka tuhle depresi, ale nepodařilo se, resp. podařilo,a le pod žádným jménem. Tak snad teď.

...zdá se mi o tvých očích slepých prázdných zraňujících vidím je před sebou v nohách své postele zírají mžikají ticho jak v kostele umírám odplouvám slepá a ztracená jsem žena jsem človek nejsem tak bezcenná pojď ke mně líbej mě kousej a poškrábej udus mne pomazli olízej spřeházej spálená janička svou touhou nicotnou pobíhá po světě zmateně samotně nechápeš nechápou odsoudí mávnutím miluje zrazuje nechce ach musí však táhne ji ubíjí tenhleten divnej chlap chce tě tak jak nikdy nikoho láska prý no to jo asi ses zbláznila je to as chtíč achtíč posedlost rozkroku celou noc nebo den cítit tě u sebe objímat milovat splývat a prožívat výt a výt slastí utíkat ve tvých snech za něčím za duhou cítit tě vnikat tam tam kam ti druzí ne umírat umírat - je to tak nevinné ...

---