Blízko pravdy...

Zdál, se mi zdál, zas ten sen,

a já nezmůžu nic,

tak proč mě u srdce bolí?

Snad vyléčí to čas,

ten který už Ty nemůžeš mít,

protože jsi tam,

odkud není cesta, jak vrátit se zpět,

zpátky na ten svět. Proč řekl jsem jdi už pryč,

možná, že v těch slovech byl ten klíč

a já mohl zabránit zlý smrti Tě vzít, Tebe si vzít.

Koho teď mám mít rád, a komu mám svůj polibek dát,

proč osud si hrál s životem Tvým, to já nevím, já nevím.

Na koho mám se teď smát, a pro koho žít teď mám,

cítím se sám a vzpomínky mé, jsou jenom Tvé, jenom Tvé.

Chtěl mít bych klíč, do nebe,

tam kde spíš stojím na skále Tvé a koukám se dolů.

Já přemýšlím, jak se s tím prokletím, co v hlavě mám,

tak poletím, nebo radši mám stát, já vím,

že řešení mé Ti život nevrátí,

mé oči už ztrácí jas,

a jediný krok už teď dělí nás,

abys zas mohl být svůj, navěky svůj, jenom svůj.

Koho teď mám mít rád a komu mám svůj polibek dát,

proč osud si hrál s životem Tvým, to já nevím, já nevím.

Na koho mám se teď smát, a pro koho žít teď mám?