Sbohem

Rozloučení...oznámení...já sama nevím, ale asi jsem zemřela a povstala z vlastního popela. Jsem někdo jiný a už vůbec ne já.

Ve spáncích ti buší krev a na dveře zaklepal bledý duch z tvých nočních můr. Otevřela´s a oko tvojí duše zasténalo slepotou. Je to někde v tobě, hluboko, už se nevzpínáš a jen následuješ. Jsi oddaná ovečka, co vedou na porážku a vůbec tě nezajímá, že tě to pomalu zabíjí. Přijímáš každý dotek s vděčností, i když tě sráží k zemi jako rána bičem. Nemodlíš se, je to tak dávno, cos to udělala naposledy a záhy jsi svá slova proklela nejvyšší z kleteb. Má ubohá, vždyť já nenosím kříž ani satanistický pentagram, na prsou se mi neskví pěticípá hvězda či hvězda Davidova, nepatřím žádné víře, jen sama sobě a přesto - tobě, sobě samé, už neumím pomoci. Píšu nám nekrolog, nad hrobem  zpívám žalm a daruji několik němých slz z očí pouště. Pohled na náhrobek mě přesvědčí, že zeleň očí už nezáří a že když promluvím, už nezatančí listy na stromech. Dál tě budu vídat, ohnivý přízraku, co ses tak nakažlivě smál, při pohledu do zrcadla, ale já už to nebudu. Zaprodaná pýcha zemřela v jeho náručí…         

---