+ Paní Smrt +

Seděla po tmě v klášterní zahradě. Všude kolem nebylo nic..jenom černé prázdno. Opírala se zády o kmen jednoho ze dvou vysokých stromů, oči zavřené. Víčka měla červená..jakoby dlouho plakala. Jemně řezaná tvář, hedvábné řasy a dlouhé tmavě hnědé vlasy dávaly tušit její někdejší krásu... ale teď.. tváře měla propadlé a bledé, rty z nervozity rozkousané do krve... ve vlasech jí uvízly větvičky a listí, jak se prodírala křovím. Teď už neměla sílu ani utíkat, ani plakat. Vlastně nevěděla před kým..nebo před čím utíká. Snad..před životem..? 

Ňadra pod černou látkou jejích šatů se pomalu zdvihala a klesala s každým nadechnutím. 

Cítila se jakoby ji někdo znásilnil. Zneužitá, potrhaná..zklamaná. Ještě nedávno jí říkali..že ač mnozí její píseň neslyší, že je krásná...ale před několika dny zlomili  její flétnu..i její duši.

Právě přemýšlela o tom, co všechno mohlo být jinak. ‚Pravda...‘ napadlo ji. ‚Jak pomíjivá věc..a jak krutý nástroj to může být v rukou necitlivých lidí. Jak mocná je touha po pravdě... a jak naivní je člověk který jde za svou „správnou“ pravdou. A jak ničivý je okamžik kdy zjistí že vlastně celý život šel za věcí která neexistuje...‘ pomalu otevřela oči, jelikož v mysli ucítila telepatický dotyk. Pohlédla směrem ke staré kryptě. V jejím stínu stál muž. Byl vysoký, celý v černém a vlasy měl svázané do pevného uzlu.Upřeně se na něj dívala. Její oči... ty samy byly jedna velká a bolestná pravda. Ale něco v jeho zorničkách všechnu bolest vysávalo. Chtěla vstát..přistoupit k němu, ale tělo jí neposlouchalo. Vyslala k němu myšlenku. Přistoupil blíže a usmál se na ni. V jeho pohledu  byla neuvěřitelná síla. Hnědovláska sklopila zrak...nevydržela se mu dívat do očí. Měla pocit, jakoby četl vše co se jí honilo hlavou.  Jemně ji chytil za bradu a donutil ji znovu se na něj podívat.

 ‚Ty víš kdo jsem...‘ ozvalo se někde uvnitř její hlavy.

‚Vím...jsi ten na koho jsem tak dlouho čekala..‘ odpověděla nejistě...a se zvláštním podtónem.

‚Uklidni se, Caine... už je po všem.‘

‚Vím...‘ na nic jiného se nezmohla.

Usmál se. Pevně ji chytil kolem pasu a vyzdvihl na nohy. Zavrávorala..vždyť už v sobě neměla žádnou sílu. Mladík to zaregistroval a silněji ji přitiskl k sobě.  Donutil ji o kousek ustoupit dozadu, tak, že byla mezi ním a stromem. Jediným polibkem jí sebral vzduch z plic.  Chtěla ho upozornit, říct mu že nemůže dýchat...ale došlo jí, že pokud to udělá, bude hrát sama proti sobě... Uvědomila si kdo ten muž ve skutečnosti je..

Zakřičela..a on také.. Ale..

Jeho výkřik byl výkřik rozkoše.. ten její...byl výkřik vítězství..

Ten muž byl Smrt..a ona..teď byla jeho Paní...