Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prokletí

01. 03. 2004

5368

Autor

Robinia

Na holé zemi

klikatá světla znamení,

temná skála jak mohyla,

pahýl stromu

nebo kněžka zamyšlená?

Pronásleduje Tě v krutých snech,

s odzbrojujícím úsměvem

znovu se vrací,

svírá hrdlo i srdce,

brání nadechnutí.

Na holé zemi,

prochladlý, stočený do klubka,

prober se, chlapečku,

dítě moje,

budu Tě držet za ruku.

5 názorů

A.H.

20. 08. 2009

Dát tip

abych se přiznal, též jsem dílo moc nepochopil. Ještě nad ním popřemýšlím. Třeba mne napadne ten správný směr.

Marlav

16. 06. 2009

Dát tip

tak pěkné a lidské, od srdce*

Nevím proč, ale vybavila se mi představa druidské kněžky, která v mně neznámém jazyce vzývá se vztaženýma rukama tajná pohaská božstva, malý hošík stojí v posvátném údivu vedle ní a kdesi v dáli zní jedna z nádherných písní božské Enyi!;o)))