Bolestná láska I.

Stojím nad propastí a dotýkám se Tvého stínu Co bude, až se rozplyne? Neptám se... Má duše zvrací v bolestech své útroby Ještě chvíli... Ještě je brzy padat dolů ... Jen chvíli, chvíli nemít strach, že budu stráven v útrobách Snad se Ti, lásko, nerozplynu Snad zhmotním obrys svého stínu ... Snad zůstaneš mne smutek drtí blízko, můj drahý, k mojí smrti Zmatená jsem a s obavami zhojuji čerstvé svoje rány Jak číše dopité v srdci jsou ukryté ... Tak tiše sténáš a rány krvácí Ne, nemohu Nemohu odejít Tvé rány v mých se navrací Stigmata touhy a jako na kříži jsem hřeby přibitý

---