Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pampelišky

02. 03. 2004

3066

Autor

Waldorath_Exi

Pod lipami sedím, čas nehlídám, jen na krajinu civím...

Zelené nebe, malá slunka

jsou jen na chvíli,

než se stanou chmýřím.

Hýbají se ve větru

Naklánějí se jedna ke druhé

Šeptají si,

která je Slunci víc podobná.

Zešedivěla časem-zloby-závisti,

vrásky se jí objevily.

Hlavička údělem stříbra

šedá se stala.

Lehounký větřík s nimi hraje

Foukne

Padáčky

Rozplyne se

Ale příště jich tu bude víc!

Teta_Mildred

26. 08. 2006

Dát tip

Moc hezky vyjádřeno:-)*

zelva

29. 01. 2006

Dát tip

skvěle se to čte...tip

krásně popsaný neodmyslitelný aspekt jara, díky něhož mám nos jak mandarinku :-) Ač alergik, tak si tipnu. Jedna z tvých nejlepších. Není rázná, ale taková... sakra... hledám jiné slovo... ale nenacházím... takže jemná. Je prostě jemná. Tohle mi docela sedlo. Prolítlo mi to mozkem a to bez oděrků.