Nejhorší noc

Svázaný ruce

pevným lanem,

bušící srdce

praskne málem.

Slzičky na tváři

promění v řeku,

do noci zazáří

postava v kleku.

Klečí a vzdychá,

odporné doteky.

Zrychleně dýchá,

halí mě do deky.

Vinná či nevinná,

bojím se noci.

Zklamaná, zmýlená

jen v jeho moci.

On pořád nemá dost,

mučí mě a mučí,

dělá to pro radost,

vzrušuje se, skučí.

             -

Chce se mi zvracet!

             -

Už je po všem…ano,

ležím tak nahá.

Na zápěstí lano,

sundat ho mě zmáhá.

Je mi chladno,

deka leží opodál.

Ne tak snadno

zabráním, aby se mi smál.

Naposled se otočí,

tiše řekne: „Chudinko!“,

trochu mě to zaskočí,

pláču, teď jen malinko.

Amor, ten už odletěl,

co všechno mi kdysi sliboval,

tak, teď aspoň vím co chtěl,

já věřila, že mě miloval.

P.S.

        Nenávist bych k tobě nechovala,

        jen proto, cos mi udělal,

        proto, že sem tě milovala,

        ale já vím, že to budeš dělat dál.

A to si žádná holka nezaslouží…

                                              žádná...