Zpověď přestárlého puberťáka

Zpověď přestárlého puberťáka

Ženských už jsem mnoho měl,

na každém prstu jak jsem chtěl.

Brunetku na jednom, blondýnu na palci,

byli tam připnuté, jak malí kašpárci.

Teď přišla potichu nějaká holčina,

hned jsem měl na mysli skočit jí do klína.

Ona proč ne, nebyla proti,

kamarád za oknem tajně nás fotil.

No, celkem nuda, tak jako obvykle,

myslel jsem ke konci, že židli vyviklem.

Pak jsem ji odkopl jako kus knedle,

byla z toho holka tak trochu vedle.

Vždyť byla nudná, nezajímavá

Hlavně, že vypadla nechutná kráva

Chlapa si nenašla tragédka jedna,

snad už se nikdy nezvedne ze dna!

Tak tohle nejsem já, to na mě nepadne,

tenhleten příběh dost jinak dopadne.

U mě je skutečně dost špatná nálada

a jakpak to se mnou skutečně vypadá?

Nikdy jsem neměl nijak moc známostí,

možná svým vzhledem, možná svou blbostí.

Říkali mi všichni se smůlou závodník,

od holek lítal jsem rypákem na chodník.

Však nedávno jsem věřil v lásku té slečny,

už jsem se chystal být Bohu vděčný.

Myslel jsem na ni, na štěstí, na lásku

a něžné verše nahrával na pásku.

Chtěl jsem se předvést na horské chatě,

dostal jsem však hrubě přes latě.

Našla si blonďáka, já mám jen pláč,

děkuju osudu a nemám zač.

Byla tak svůdná a zajímavá,

no a ten úsměv, pleť jemně tmavá.

Oba teď milujem, to každopádně,

ona je v nebi, já zase na dně.

Tohle je pro tebe, všechna ta slova,

snad někdy jindy Ivko  …….ová.