Půl hodiny v křesle, chvilka posezení

Seděl jsem na křesle a básně psal, rádio nikde..

Půl hodiny v křesle, chvilka posezení

 

Pláču, víš? to je to, když ti je smutno.

..rudé tváře pod šátkem..

Stárnu, víš? Snad proto toužím po mládí.

..a chmíří pod polštářem..

Sedím a nedívám se nikam,

jen pohyby mne ruší.

jsem netečný a smutný, to-jak těžce dýchám,

ale vyhlížím tvou podobiznu.

Prší? ne, to jen mraky semnou cítí,

..slunce je jim tebou..

Usínám a srdce se mi chvěje,

blíží se chvíle útrpné beznaděje.

Tluče mi do všech stran a smětů,

seshora dolů a padá do přečtené knihy

a slepené listy už vítr svál.

Střežím se víry, o to víc mne vláčí naděje,

naděje utopená v touze,

střízlivá bez předmětů..

Přijdeš? Vracím se usazení,

pohyb je týrající a sněžím do květin.

Zklameš? otřes se z něžné víry,

já nechci bolest-jen tvůj stín.

Nejdeš? snad zavřenou tě drží

a kanou do tvých spících snů.

Já nechci, bolest mne neutiší,

vrhám se kolmo, nejdeš, jdu..

a odvezli mě s sebou pro krátké okouzlení.

Šlapu i po tmě, v dírách myši spící,

budí se v jekotu a víří prach.

Hemží se kolem a lezou v pasti

a já se dívám, půjdu, snad..

?

Tak kde jsi? Ztrácím se roztřesený,

slina se lepí k duši, copak vím...

vím to, ty tu nejsi, jak se mám cítit?

bez bolesti, oddělen od kosti.

tak ber si, trhám se od dveří...

Tak co já? Sedím tu tiše

a lidé kolem chodí,

mají své vlastní životy

a já se lepím,

to vlasy lnou ke zdi,

když nevidím tvá záda,

potřetí...

už jsou jen zkamenělá, do příštího letu,

teď čekám, na smeč a na odvetu,

marně až do pondělí...

Kdo mne te%%d chytne, a vsákne moje slzy??

toužím tě vidět, i bez očí..

přibitý k podlaze..

namočený v cukrové, slazené omáčce,

vpisuji výkřiky do dlaní

a na břiše vezou své vrcholy

i ty temné hvězdy.

Jen třetina z nich se dočká.

Jsem zklamaný svou naivitou,

utržen od řetězu, otočen do prostoru.

...peprná cukrlátka...

jsou svá a nevědomá,

trefená do černého,

držená nad propastí,

nařvaná dohromady,

zlehčená komedie, plněná strastí.

Znám svá práva a své povinnosti.

Jsem jako káva, vystydlá k úplnosti,

zavržen dostupností.

Bojím se o sebe, držený tebou,

mámený růží a kostelem s včelou

a motýlem nad postelí.

Dojemná chvilka.

...tři spící hosti...

...odstaven...

...smyslnosti...

...

---