bez nazvu

Byla jsem motýlem co křídly mává

Byla jsem rosou na tvých víčkách

Byla jsem slovo co nikdy nenadává

Byla jsem plamen na zapálených svíčkách

Byla jsem hlasem co svádí tě k pravdě

Byla jsem vánkem co studí i hřeje

Byla jsem silná jak zvířecí mládě

Byla jsem dítě co ikdyž nic nemá- bohaté je

Byla jsem síla a štěstí a víra

Byla jsem první i poslední tvůj sen

Byla jsem život který nikdy neumírá

Byla jsem slunce co hřeje celý den

A teď jsem můrou co beznadějně mlátí křídly do oken

Jsem vyschlou sudnou co tlačívá tě do očí

A jsem těžký slovník co už dlouho nebyl otevřen

Jsem ohořelý knot co jako stín tě obtáčí

A teď jsem nic a pravda se mi se lží slévá v jeden proud

Jsem divoká vichřice co spaluje i umrzá

Jsem velký hřích a neznám ke své duši vchod

A teď nemám nic a strach se mi po srdci rozlézá

A teď jsem smutek a neštěstí a bída

Jsem děs co tě tak často v noci budí

Jsem sestra smrti co dívá se a hlídá

Jsem tma co tě vždy domů doprovodí

TYS chtěl abych se sebe samé vzdala

TYS poručil abych se nevázala

Já chtěla být jen jednou duší v davu

Ale TYS mě radši poslal na popravu