O Samotě

Na zámku sama

princezna usínala

oknem mizel pomalu den

a ta noc plnila se zlem.

Tma přitáhla strach

stín víry její-jako vrah

prch pln smutku náhle ven

a víra její plnila se zlem.

Princezna z lože vstala bledá,

tma viděla ji, jak lásku hledá.

"Už nechci být sama v životě svém!"

A život její plnil se zlem.

Princezna tápající

se znakem smutku na své líci

pohlédla do světa za oknem

kde všechno plnilo se zlem.

Na nebi spatřila anděla

a přestože křídla neměla

skočila za tím krásným snem!

Však sen víc než noc naplněn byl zlem.